Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

3.10.5 VYTVOŘENÍ PÁJENÉHO SPOJE

Příprava pájeného spoje
Pájka drží jen na kovově čistém povrchu
K čištění použijeme pilníků, škrabek, drátěných kartáčů
Zinkové plechy se čistí mořením (potření spoje zředěnou kyselinou solnou)
Na pevnost spoje má vliv co nejmenší spára mezi pájenými místy (čím menší spára, tím vyšší pevnost spoje)
Pájené spoje se k sobě přitisknou kleštěmi, ve svěráku, svěrkami, apod.

Natření spoje a nanesení pájky
Před nanesením pájky musí být součásti nahřáty na tavící teplotu pájky a na této teplotě udržovány po celou dobu pájení
Před pájením naneseme na pájený spoj tavidlo

Pájení
Po nanesení potřebného množství pájky dochází k zatékání roztavené pájky mezi spojené součásti -> je nasávána kapilárním účinkem
Ve stále ohřátých plochách dochází ke slévání kovů - na rozhraní mezi pájkou a součástí vniká materiál do pájky (difuze)
Kde není slévání možné vniká pájka mezi povrchové krystaly součástí (zahoření)

Očištění pájeného spoje
Po ukončení pájení je nutné povrch součástí očistit od zbytků tavidel či čistících prostředků (hlavně po pájecí vodě)

Předpoklady dobrého pájení
Plochy kovů, které mají být spojeny musí být zbavené nečistot a mít mezi sebou minimální spáru Pájeného místa se nedotýkáme ani prsty
Zahřívání podporuje tvorbu oxidů -> Tavidla mají vzniklé oxidy rozpouštět a zabraňovat tvorbě nových
Součásti a pájka musí mít při pájení požadovanou pracovní teplotu -> Je to nejnižší povrchová teplota obrobku v místě pájení, při které se pájka taví a může difundovat do základního materiálu
Účinná teplota tavidla a tavení pájky musí být spolu sladěny

Žádné komentáře:

Okomentovat