Nejčastěji jde o oxidaci kovu, zejména oceli
V prostředí přehřáté páry nastává:
Oxidace kovu přehřátou párou
Zkřehnutí oceli vlivem difuze vodíku, který vzniká při reakci vodní páry s kovem - dochází k vodíkové křehkosti - zhoršení mechanických vlastností
Oxidace kovu přehřátou párou
Zkřehnutí oceli vlivem difuze vodíku, který vzniká při reakci vodní páry s kovem - dochází k vodíkové křehkosti - zhoršení mechanických vlastností
Při ohřevu
Při teplotě 200 až 300 °C se tvoří viditelná vrstva oxidů
Zvyšuje-li se teplota:
- Vrstva oxidů se zvětšuje
- Rychlost koroze se zmenšuje
- Vrstva oxidů se zvětšuje
- Rychlost koroze se zmenšuje
Při teplotách mezi 600 až 800 °C se vytvářejí na povrchu oceli ve dvou až čtyřech vrstvách okuje složené z různých oxidů železa. Pro zamezení se užívá pecí s ochrannou atmosférou (směsí netečných plynů, které neobsahují kyslík, který podporuje vznik koroze)
U některých neželezných kovů zamezuje průniku koroze do hloubky materiálu tenká vrstva oxidu (např. zelená patina u mědi, oxidační vrstva hliníku)
Kromě ztráty materiálu způsobuje i technologické obtíže (zaválcování a zakování okují do povrchu - ztížení obrábění)
U některých neželezných kovů zamezuje průniku koroze do hloubky materiálu tenká vrstva oxidu (např. zelená patina u mědi, oxidační vrstva hliníku)
Kromě ztráty materiálu způsobuje i technologické obtíže (zaválcování a zakování okují do povrchu - ztížení obrábění)
Tvorba oxidů při korozi oceli
Tvorba oxidů při korozi neželezného kovu
Žádné komentáře:
Okomentovat