3.8.5.2 OHÝBÁNÍ

Způsob tváření, při kterém je materiál trvale deformován pod různými úhly s menším nebo větším zaoblením hran.

Nástroj: Ohýbadlo

Výrobek: Výlisek

Charakter práce: Plošné tváření

Princip ohýbání

Ohýbání je pružná plastická deformace, která má různý průběh od povrchu materiálu k neutrální ose
Při ohybu jsou napětí v krajních vláknech materiálu opačného smyslu (tah, tlak) a dosahují hodnot meze kluzu až meze pevnosti, tj oblast trvalé deformace materiálu
Při ohybu jsou průřezy s delší stranou na výšku více deformovány než průřezy než průřezy s delší stranou naležato
Kolem střední části průřezu ohýbaného materiálu jsou tahová napětí malá a dosahují meze kluzu
V přechodu mezi tímto pásmem jsou vlákna bez napětí -> bez deformace

Jejich spojnice tvoří neutrální osu (plochu), ve které není napětí a při ohybu se neprodlužuje/nezkracuje
Neutrální osa (vlákno) je v ohýbané části materiálu posunuta k vnitřní straně ohybu -> není tedy totožná s osou těžiště ohýbaného materiálu (profilu)
- U tenkých plechů není rozdíl patrný
- Při ohýbání tlustých plechů se s touto okolností musí počítat
Z délky neutrální osy v ohýbaných částech a z délek rovných úseků se určuje rozvinutá délka polotovaru před ohybem -> Výsledek se ověřuje praktickou zkouškou
Zpětné odpružení ohýbaných součástí (výlisků) je způsobeno vlivem pružné deformace materiálu kolem neutrální osy

Velikost úhlu odpružení (bývá 3 až 15°) závisí na :
- Tvárnost materiálu
- Poloměr ohybu
- Způsob ohýbání
Odpružení se většinou omezuje tím, že se materiál víc ohne (o hodnotu úhlu odpružení)
Kalibrací nebo prolisy výlisku se většinou odpružené téměř odstraní

Nástroje pro ohýbání

Nástroj: Ohýbadlo

Hlavní části:
Ohybník (pohyblivá část)
Ohybnice (pevná část)
Zakládací dorazy (pro snadné a správné vložení materiálu)

Dělení ohýbadel: Pro ohýbání do tvaru
- U
- V

Hlavní technologické zásady

Poloměr ohybu volit se zřetelem na odpružení co nejmenší
- Vzhledem k tvárnosti tloušťce ohýbaného materiálu je však vhodné volit poloměr ohybu co největší
- Minimální poloměr ohybu musí odpovídat plastičnosti ohýbaného materiálu a NESMÍ dovolit vznik trhlin

Osa ohybu by měla být kolmá (napříč) na směr vláken materiálu

Odpružení materiálu je sice větší, ale není nebezpečí vzniku trhlin na vnější straně ohybu
- Tento požadavek se špatně dodržuje pro potíže se značením směru vláken -> volit vhodný poloměr ohybu
- Otřep vzniklý při stříhání MUSÍ být na vnitřní straně ohybu nebo jej odstranit broušením -> což je nákladné (broušení)
- U dvojitého ohybu mají být vlákna materiálu k ose ohybu v úhlu kolem 45°

Ke zvýšení tuhosti výlisku a zmenšení odpružení ramen se dělají na součástech prolisy s malými poloměry zaoblení
Materiál v místě ohybu má být uvolněn od neohýbaných částí nastřižením nebo prostřižením

Ohýbaná ramena výlisku musí mít určitou délku -> jinak není ohyb správně veden
- Nemají-li se díry ohybem deformovat, MUSÍ být umístěny v určité vzdálenosti od okraje ohybu

Při nestejných délkách nebo šířkách ohýbaných ramen od osy ohybu dochází ke klouzání materiálu na stranu delšího nebo širšího ramena -> Zabrání se použitím závěsných kolíků, pro které je v polotovaru NUTNO zhotovit příslušné otvory

Na výkrese výlisku se uvádí rozměry, které určují funkční rozměry ohýbadla
- Oblouky s většími poloměry se kótují s uvedením výšky oblouku

Složitější výlisky se tvarují ta, aby počet ohybů byl co nejmenší a v jednom směru -> Jinak je nutno odstranit otřepy

Zásady při ohýbání

Aby se předešlo chybám při ohýbání, je třeba nejdříve popřemýšlet o chování materiálu, co se týče tvárnosti, tloušťky obrobku, tvaru obrobku a úhlu ohybu.

Orýsování
Podle možností se ohýbané části nikdy nemají orýsovat na tažné straně ohybu, nýbrž na stlačené straně (nebezpečí zlomení), zvláště u malých rádiusů ohybu.
Všímejte si příliš hluboké rýhy, trhlinky a poškození povrchu obrobku silně ovlivňují pevnost ohybu.
Určete před orýsováním a řezáním plechu nejprve směr válcování a teprve potom směr ohýbání! Hrana ohybu má být pokud možno příčně ke směru válcování. Je-li třeba provést ohyby, které jsou vůči sobě navzájem kolmé, potom je účelné zvolit směr orýsování válcového plechu tak, aby obrobek ležel šikmo k tomuto směru, pokud možno pod úhlem 45°.
Všímejte si, že pro návrh ohýbaných obrobků je vždy určující vnitřní hrana ohybu, protože zde působí tvarující nástroj!

Zakružování

Použití: Při výrobě válcových nebo kuželových plášťů nádob, kotlů a to i z plechu o tloušťce 30 mm
Stroje se nazývají: Zakružovadla
Jsou tříválcová nebo víceválcová
Jejich konstrukce je závislá na tloušťce zpracovávaného plechu
Tenké plechy se zakružují na strojích s ocelovým a pryžovým válcem -> poloměr zakružování se mění podle stlačení pryže

Lemování

Vytváření podélných žlábků uprostřed nebo na okraji plechu, aby bylo dosaženo větší tuhosti plechových výlisků

Rovnání tabulí, plechů a pásů

Dělá se na rovnacích strojích s dvěma řadami válců, mezi nimiž rovnaný materiál prochází
Střídavým ohybem mezi válci (tah, tlak) je materiál při průchodu strojem vyrovnáván
Často je rovnání spojeno s renovací (ochrana proti stárnutí, která se projevuje křehkostí a lámavostí plechu )

Ohýbání trubek

Za studena
Při volném ohýbání existuje nebezpečí, že se průřez silně zúží -> zdeformuje -> pro zabránění se při ohýbání za studena používají drátové spirály nebo jiné přípravky (např. se vyplní pískem a zazátkuje
Ohýbat se může ručně nebo hydraulicky

Za tepla
Vnitřní strana ohybu se MUSÍ zahřát VÍCE než vnější
Ohýbá se ve svěráku, kde může být každá deformace rychle opravena
U svařovaných trubek se MUSÍ nastavit svar do oblasti neutrálních vláken
Ohřívá se například plynovým hořákem

Bodové prolisování, nýtové lisování

Použití: Ke spojování profilových polotovarů vyráběných na válcovacích profilových tratích, používají se zejména v sendvičových konstrukcích (zárubně dveří, apod.)

Výhody:
Plynotěsné, vodotěsné
Nevyžaduje se vrtání, prostřihování

Povrch je velmi hladký
Lze kombinovat různé materiály